Sportovní středisko atletika

Jiří Hajzler - Představení

Jedním slovem - úctyhodné!


Jozef "Pepa" Kunc tak, jak jej mnozí neznáme.



Oceněný muž stihl 160 odběrů a osmdesát maratonůENÍK/Tereza Novotná

19.11.2014

Vyškov - Poprvé šel krev darovat jako dvacetiletý na popud pracovního kolektivu. Ve středu dostal Josef Kunc z Vyškova v Besedním domě Zlatý kříž prvního řádu za 160 odběrů krve. „Dávali krev, tak jsem šel taky," směje se. I ve čtyřiapadesáti letech se snaží chodit pravidelně každé tři měsíce. „Špatně se mi nikdy neudělalo. Naopak, pokaždé když daruji, můžu jít hned běhat nebo cvičit, působí to na mě dobře," přiznává dárce.

Jediné, co ho na systému mrzí, je, že se dárcovství krve i plazmy počítá dohromady. „Do celkového množství se eviduje i plazma, proto mám odběrů dohromady už sto šedesát," vysvětluje. Jeden odběr plazmy se totiž počítá za dva odběry krve, a na rozdíl od krve je možné darovat plazmu častěji, dokonce každé čtyři týdny. „Plazmu jsem dával asi pět let v devadesátých letech, pak se to přerušilo, od té doby dávám zase jen krev," říká.

Na odběry chodí celý život do Vyškova. Krátkou přestávku si udělal pouze v době, kdy krev daroval na vojně. „Chodím pravidelně s kolegy z práce, jindy s kamarády z jiných zaměstnání," přibližuje Kunc.

Dárcovství jako kolektivní společenskou akci podle něj ale narušují stravenky, které dostává. „Dřív jsme za to měli občerstvení, sedli si a povykládali, což utužovalo kolektiv. Dnes dostane každý poukázku a jde domů," poznamenává Vyškovan.

Čeká, až jeho dcery dorostou do plnoletosti, aby mohli chodit krev dávat spolu. „Sestra s manželkou totiž byly jen jednou a už znovu darovat nechtějí," přiznává Kunc.

Ve volném čase žije dlouholetý dárce krve aktivně. Z Vyškova do Ivanovic na Hané jezdí do práce na kole, za sebou má navíc přibližně osmdesát maratonů. „Nejdál jsem byl na maratonu v Monaku, kde se běželo kolem pobřeží, bylo to krásné," hodnotí muž.

Udržuje se v kondici a přestat s dárcovstvím v dohledné době rozhodně nehodlá. „Má to i své výhody, třeba odpočty z daní nebo pojištění v zahraničí zdarma," vyjmenovává. Proto ale Kunc krev nedaruje. „Je stále potřeba a člověk nikdy neví, kdy ji bude sám potřebovat," uzavírá dárce.

Kromě Josefa Kunce převzala ve středu v Besedním domě ocenění i řada dalších. Druhého nejvyššího počtu odběrů dosáhli Zdeněk Flasar a Petr Haška. Každý za svých 120 odběrů dostal Zlatý kříž druhého řádu.

TEREZA NOVOTNÁ